Udržování bezpečnosti a suchosti infračervených topných zařízení v koupelně
Umístění infračerveného topidla do koupelny je v podstatě jako pozvání k konfliktu s párou a vlhkostí. Je to opravdu náročné prostředí. Pokud se do elektrické izolace dostane i trocha vody, může dojít k poruše – a to rozhodně nikdo nechce. Aby bylo možné dosáhnout správného utěsnění, je potřeba se zaměřit na to, kde skutečně proud elektřiny působí na topný prvek.
Řešení problémů s vlhkostí
Vodní pára je velmi nenápadná – pronikne do běžných obalů. Používáme obaly s certifikací IP spolu s silikonovými těsnicemi, abychom udrželi vnitřní části suché. Ale skutečné nebezpečí spočívá v místech, kde vedení vstupují do zařízení. Pokud vynecháme těsnicí prvky, vlhkost se dostane přímo do terminálového bloku. Je to „tichý vrah“. Také vybíráme materiály, které dokážou odolat neustálému rozpínání a smršťování zařízení při zahřívání a chlazení. Právě tam obvykle začínají úniky.
Izolace a uzemnění
Samotné použití kvartových trubic nestačí k zajištění bezpečnosti. Na koncích lamp přidáváme zesílené keramické izolátory, aby proud neunikl do korpusu zařízení. Vedení musí být také odolné – používáme vedení s silikonovou izolací nebo potažená PTFE, protože po stovkách cyklů zahřívání a chlazení neprasknou. Vždy také uzemňujeme korpus zařízení. Tím zajistíme, že pokud dojde k nějaké poruše, pojistka okamžitě selže, místo toho, aby se vnější obal stal výkoným vodičem.
Rovnováha mezi bezpečností a tepelnými vlastnostmi
Je tu však jeden problém – pevné těsnění je sice dobré na zabránění vniknutí vody, ale špatné na umožnění úniku tepla. Pokud zařízení příliš pevně utěsníte, vnitřní vedení se začne přehřívat. Je to tedy kompromis. Musíte najít správnou rovnováhu mezi vodotěsností a tepelnými vlastnostmi. Pokud nezanecháte dostatek prostoru pro expanzi vzduchu uvnitř, izolace se časem poškodí. Dobrá zásada? Nechte prostor kolem zařízení o 20 % větší než samotná lampa. To dává vzduchu prostor k „dýchání“.